Rýlování je jedna z nejnáročnějších mechanických prací v zahradě. Nedostatečným, ale i nadměrným rýváním však můžeme půdu v zahradě poškodit. Pro TASR to uvedl pedolog Zoltán Bedrna.
K základní péči o úrodnost a kvalitu půdy v zahradě patří její mechanické obrábění, přičemž obyčejně nestačí jen okopávání motykou. Půdu je třeba často hlouběji prokypřit a promíchat rýčováním, a to v závislosti na přírodních podmínkách a nárokech pěstovaných rostlin. Nejčastěji do hloubky 20, popřípadě 40, někdy až do 60 centimetrů. „V prvním případě mluvíme o jednoduchém rývání, ve druhém o dvouvrstvém,“ upřesnil odborník.
„Půdu rýčováním kromě překypření i promícháme a převrstvíme a zároveň vytvoříme brázdy, rýhy nebo jámy. Podpovrchové nehumózní vrstvy půdy takto přemisťujeme na povrch a humózní povrchové vrstvy můžeme překrýt nehumózní zeminou. Navíc můžeme brázdu zaplnit kompostem,“ dodal.
K rývání používáme rýčovací vidle, klasické standardní rýče a rigolační rýče. Rýlovacími vidlemi podle Bedrny půdu jen překypříme. Používáme je na humózní písečné nebo hlinité půdě na jaře před setím nebo výsadbou fazolí, hrachu, cibule, česneku, salátu a ředkvičky, případně na záhonu letniček s kvalitní půdou. „Slouží zejména k promíchání použitých hnojiv s půdou, případně na jaře k zapracování a promíchání kompostu a dusíkatých hnojiv pod dřevinami,“ vysvětlil.
Nejčastější chybou při rýčování je podle půdoznalce obrábění příliš mokré nebo suché půdy. „Mokrá půda se lepí na nářadí, mechanicky se zhutňuje a deformuje. Tmelí a shlukuje se do velkých neforemných odvalů. Všechny póry, pukliny a dutiny se mačkají nebo zaplňují jílem,“ uvedl, přičemž dodal, že suchá půda se naopak nedostatečně rozpadá části, velké hroudy je třeba dodatečně rozbíjet, aby se dal urovnat povrch. „Takové mechanické drobení ničí půdní strukturu a vytváří spoustu písčitých, prachovitých a jílovitých zrn, které mají vliv na zhoršování konzistence půdy a napomáhá jejímu zhutňování,“ upozornil.
Za nejvhodnější dobu k rýčování považuje Bedrna stav, kdy je navlhlá půda ‚zralá‘. „Je to tehdy, když se rýčem odebraná zemina po obrácení na povrch půdy rozpadne na drobné hrudky. Podobnou zkouškou je i rozpadnutí hroudy po udeření čepelí rýče,“ vysvětlil.
Semena teplomilných rostlin zasazená do chladné ulehlé mokré půdy shnijí a sežerou je škůdce. Pozdě přerylovaná půda těsně před setím je, zase naopak, dost provzdušněná a voda se v ní k semenům nebo kořínkům sazenic těžko dostává. „Proto musíme výsev mírně poválcovat nebo utlačit deskou,“ dodal Bedrna a upozornil na správné načasování.
Mělko, do 20 cm, rýváme půdu při přípravě na pěstování raných druhů zeleniny a nenáročných letniček. „Na podzim můžeme mělce zarýlovat i trsy trávy, a to kořeny s balem zeminy navrch. Do takto připravené povrchové vrstvy na jaře vyseté okurky poskytnou i bez aplikace kompostu mimořádnou úrodu plodů,“ poradil. Pro jednoduché rývání používáme v písčitých a hlinitých půdách rýč s rovným, zatímco na jílovitých půdách se zahroceným nebo zaobleným listem.
Dvouvrstvé rývání do hloubky 40 cm je opatřením ke zvýšení úrodnosti a kvality zahradní půdy. Podle Bedrny se používá před pěstováním pozdní kořenové a košťálové zeleniny i náročnějších letniček. „Dopustíme se však chyby, pokud nehumózní podpovrchovou vrstvu přemístěnou na povrch před vysazováním sazenic zelí, kapusty, kedlubny, celeru, cínie, železníku, fialky a jiných rostlin náročných na výživu nevyhnojíme kompostem a průmyslovými hnojivy. Kyselou spodinu povápnit,“ upozornil.
Rigolační rýčování do hloubky 60 cm, které se uplatňuje při výsadbě révy hroznové a náročnějších ovocných a okrasných keřů a zakrslých stromů, vyžaduje speciální rýč s prodlouženou čepelí. Půdu promícháváme s organickými, minerálními a v případě kyselé půdy i vápenatými hnojivy. Třeba dbát, aby se kořeny sazenic keřů a stromků nedostaly do přímého styku s agresivnějšími chemikáliemi. „Na výsadbu odrostlejších stromů hloubíme rýčováním lokálně i hlubší jámy, až do hloubky 80 až 140 centimetrů,“ uzavřel Bedrna.
